První část programu se odehrávala na projektu Blue Life a důležitou součástí byl monitoring mořských savců na palubě lodi The Spartan. Tři dny na oceánu v zátoce Santa Elena nenechal nikoho na pochybách, jak důležité a úžasné to je.

Každý den jsme získávaly data o životě keporkaků dlouhoploutvých, což sebou přinášelo velmi pozitivní atmosféru. Nechyběla pomoc okolo centra a ani rychlá spontánní akce dobrovolníků s hašením ohně na skládce v lese, který v tomto období čelil suchu a větru a hrozilo rozšíření dál.

Po týdnu jsme se přesunuli s celou skupinou do NP Palo Verde a vedení parku nám opět vyšlo vstříc v pomoci při transportu dobrovolníků. Tři dny plné práce, zážitků a pozorování zvířat, včetně krokodýků amerických.

Jeden den jsme se nemohli s dobrovolníky účastnit pracovní činnosti, poněvadž jsme dostali zprávu, že se nám utrhla naše loď z bóje a zatím se neví, kde je. Když jste nuceni během vteřiny zareagovat a vyrazit pátrat po lodi, která je neznámo kde a vy jste hodinu a půl daleko autem od přístavu, to chce nervy ze železa.

Nakonce vše dobře dopadlo, našeho bludného Holanďana našli a přitáhli na laně rybáři. Nikdo si nedokáže představit, co jsme v těch hodinách děsu a nejistoty prožívali, ale v této kruté zkoušce jsme opět obstáli. Po návratu za dobrovolníky jsme se tomu už od srdce zasmáli, ale v daném okamžiku by se v nás krve nedořezal.

Závěr v rezervaci Green Life

Po programu v NP Palo Verde jsme se posunuli do naši pralesní biosferické rezervace Green Life na úpatí hor Talamanca Cordillera. Zde nás čekal poslední týden dobrovolnického programu, kde byl hlavní činností monitoring Oko jaguára s pomocí fotopastí a důležitým úkolem bylo zahájit práci na kuchyni v projektové chatě.

Tři týdny utekly jako voda a s těžkým srdcem jsme se loučili se skvělou partou dobrovolníků, kteří nás opět pozitivně naladili na lidskou spolupráci. Mnozí z nich se stali našimi novými přáteli.